Kuchařský nůž patří k nejstarším nástrojům v kuchyni. Měnily se materiály, tvary rukojetí, tvrdost oceli i technologie broušení. Jeden problém ale zůstával pořád stejný: to, co ukrojíte, často zůstane na čepeli.
Tímhle začal příběh Suprablade. Trvá víc než třicet let.
VŠECHNO ZAČALO V KUCHYNI
V roce 1993 otevřel Václav restauraci Černý orel a začal podnikat v gastronomii. Práce v profesionální kuchyni pro něj nebyla nová — s kuchařským nožem v ruce trávil dlouhé hodiny už od mládí.
A pořád ho provázela jedna věc. Při krájení se suroviny lepily na čepel, stoupaly po ní nahoru a padaly přes hřbet nože na prsty. Několik řezů, očistit ruku, očistit čepel, pokračovat.
Když vaříte jednou týdně, je to maličkost. Když krájíte každý den několik hodin, začnete si takových detailů všímat jinak. Václava to zdržovalo — a nedávalo mu smysl, že to žádný nůž neřeší.
PROČ TO MUSÍ BÝT POŘÁD STEJNÉ?
Koncem devadesátých let se z podráždění stala otázka: proč vlastně musí mít kuchařský nůž pořád stejnou geometrii?
V roce 1998 začal Václav problém řešit cíleně. Sledoval konstrukce různých nožů a hledal, jestli už někdo nepřišel s řešením. Od roku 2001 bylo hledání konkrétnější — evropské kuchařské nože, japonské kuchyňské nože, různé výbrusy, materiály, povrchové úpravy, tvary čepele.
Některé fungovaly lépe, jiné hůř. Princip ale zůstával stejný. Surovina po řezu narazila na plochu čepele a držela se jí.
CO KDYŽ NENÍ POTŘEBA ZMĚNIT OSTŘÍ, ALE ČEPEL?
Musí existovat řešení?
Kolem roku 2008 se změnil způsob, jakým Václav o problému přemýšlel.
Možná nešlo hledat další kvalitní nůž. Možná bylo potřeba změnit samotný princip.
Pozornost se přesunula od broušení a oceli ke geometrii čepele — a k tomu, co se surovinou děje bezprostředně po řezu. Otázka zněla jednoduše: když se surovina po řezu přitiskne k rovné ploše nože, dá se čepel změnit tak, aby jí v tom zabránila?
Na papíře jednoduchá otázka. Ve skutečnosti problém na další roky.
NAKRESLIT A VYROBIT JSOU DVĚ VĚCI
Kolem roku 2012 přišly první pokusy dostat myšlenku z hlavy do reálného světa. Vznikaly návrhy, hledaly se možnosti výroby. Jenže vyrobit funkční kuchařský nůž s úplně jinou geometrií je něco jiného než ho nakreslit.
Václav hledal výrobce i lidi, kteří by jeho myšlenku dokázali technicky uchopit. Bez výsledku. Projekt se několikrát odložil a zase se k němu vrátil. Jedna věc se ale nezměnila — Václav byl přesvědčený, že řešení existuje. Jen ještě nevěděl jaké.
PRVNÍ SETKÁNÍ, PRVNÍ POKUS
V roce 2018 dal Václava a Honzu dohromady společný známý. Václav přišel s problémem, který znal z desetiletí v kuchyni. Honza se na něj podíval jako konstruktér.
Václav věděl, co má nůž dělat. Honza začal řešit, jak toho technicky dosáhnout. Prvním úkolem bylo dostat Václavovu představu do 3D modelu — a vytvořit něco, co se dá skutečně vyrobit.
BUDE TO FUNGOVAT?
První Suprablade vypadal od dnešního nože výrazně jinak. Byl kompletně frézovaný a šlo spíš o technologický demonstrátor než o produkt. Nevznikl proto, aby se prodával. Měl odpovědět na jedinou otázku: dá se jinou geometrií čepele ovlivnit chování nakrájené suroviny?
První testy ukázaly, že ano. Princip fungoval. Václav a Honza už neměli jen myšlenku — měli ji fyzicky v ruce.
2021
Prototyp ale není produkt
To, že něco funguje jednou, neznamená, že je hotovo. Tím teprve začala ta těžší část.
Vznikaly další varianty. Měnily se úhly, tloušťky, přechody ploch, tvar čepele, ergonomie, materiály i způsob výroby — a každá změna jedné části ovlivnila další. Některé prototypy posunuly vývoj dopředu, jiné skončily ve slepé uličce a některé znamenaly vrátit se o několik kroků zpátky.
Cílem přitom nebyla efektní technická kuriozita. Cílem byl opravdu dobrý kuchařský nůž.
Nůž, se kterým se nebudete bát krájet
Během vývoje se Václav s Honzou dívali na to nejlepší z různých nožířských tradic. Japonské kuchyňské nože nabízejí mimořádně jemný řez. Evropské profesionální nože jsou naopak stavěné tak, aby snesly každodenní intenzivní používání.
Suprablade neměl být kopií ani jednoho z těch světů. Měl si vzít přesnost a pocit ostrého nože — a k tomu odolnost skutečného pracovního nástroje. Nůž neměl vyžadovat, abyste se báli každého tvrdšího pohybu.
Václav a Honza jej totiž od začátku nevymýšleli do vitríny. Vymýšleli ho do kuchyně.
KDO HO DOKÁŽE VYROBIT?
S funkčním principem přišla další velká otázka. Václav s Honzou hledali různé možnosti a jednali i s výrobci mimo Českou republiku. Postupně ale sílilo přesvědčení, že když vytvářejí vlastní nůž od úplného základu, chtějí ho vyrábět doma.
Nebylo to jednoduché. Suprablade není standardní výrobek a jeho geometrie čepele klade na výrobu jiné nároky než běžný kuchyňský nůž. Až se cesta propojila s firmou Mikov, výrobcem, jehož historie sahá hluboko do české tradice a kterého mnoho Čechů zná díky legendární Rybičce.
Moderní konstrukce se tak spojila s tradiční českou výrobou.
2024
HEURÉKA
V roce 2024 přišel moment, na který Václav s Honzou čekali roky. Tvar, geometrie, vyvážení, rukojeť, materiál, ostří — a především samotná funkce. Jednotlivé části do sebe konečně zapadly.
Vznikl model, který už nebyl dalším prototypem. Byl to Suprablade, jaký měl být.
PATENT JE PAPÍR. CÍLEM BYL NŮŽ.
To, co začalo jako Václavovo každodenní podráždění v kuchyni, se změnilo v technické řešení a nakonec v chráněnou geometrii čepele — patent v USA a zapsaný průmyslový vzor v EU.
Ani pro jednoho z nich ale patent nikdy nebyl cílem. Cílem byl nůž, který vezmete do ruky a během několika prvních řezů pochopíte, proč jeho čepel vypadá jinak. Nůž, který nevznikl proto, aby vypadal inovativně. Jeho tvar vznikl proto, aby něco dělal.
Vyrobeno v Česku. A z velké části rukama.
Při pohledu na technickou konstrukci Suprablade byste čekali téměř kompletně automatizovanou výrobu. Realita je jiná — a Václav s Honzou jsou za to rádi.
Dokončování, ruční broušení, práce se střenkami, kompletace i kontrola znamenají, že každý nůž projde během svého vzniku lidskýma rukama. Technologie zajišťuje přesnost tam, kde je potřeba. Řemeslo dává noži charakter.
Dřevo nikdy nevytvoří dvakrát stejnou kresbu a ruční práce nikdy nevytvoří dva identické kusy. Každý Suprablade tak může mít nepatrně jinou kresbu rukojeti, odstín nebo drobný detail. Není to chyba. Je to důkaz, že nevypadl z anonymní linky.
